Sananim - Drogová poradna 

Primárně preventivní programy

Primární prevence si klade za cíl odradit od prvního užití drogy nebo aspoň co nejdéle, odložit první kontakt s drogou. Preventivní aktivity se mohou zaměřovat na celou populaci, jako je například využití masových médií ve vzdělávání široké veřejnosti, na komunitně zaměřené iniciativy nebo programy ve školách zaměřené na většinu studentů a mladých lidí. Primární prevence se může zaměřovat také na ohroženou populaci jako jsou např. „děti ulice", záškoláci, mladiství vyloučení ze školy, mladiství delikventi nebo děti uživatelů drog. V podstatě primární prevence zahrnuje tyto složky:

1.Vytváření povědomí a informovanosti o drogách a nepříznivých zdravotních a sociálních důsledcích spojených s jejich užíváním.
2. Podpora protidrogových postojů a norem
3. Posilování prosociálního chování v protikladu se zneužíváním drog.
4. Posilování jednotlivců i skupin v osvojování osobních a sociálních dovedností potřebných k rozvoji protidrogových postojů.
5. Podporování zdravějších alternativ, tvořivého a naplňujícího chování a životního stylu bez drog.

Primární prevence v podobě pouhého odstrašování nebo pouze informování o drogách se jeví jako neúčinná, musí být založena na více faktorech, prevence by neměla být úzce zaměřena jen na drogy, důležité je propojení s prevencí před ostatními rizikovými návyky a chováním, důležité je posilování sociálních, komunikačních dovedností, aktivity zaměřené na sebepoznání, vybudování důvěry a vztahu s dětmi, na které je primární prevence cílena. Poskytované informace o návykových látkách nesmí být jednostranné a zastrašující, ale objektivní, pravdivé.

Jednou z forem primární prevence jsou rozšířené „peer programy", kdy jsou pro šíření primárně preventivních informací vyškoleni „peeři" - vrstevníci (lidé stejného věku, ale i ze stejné sociokulturní skupiny, se stejným zázemím...), kteří v rámci své vrstevnické/„peer" skupiny podporují zdravé normy a způsoby chování a odmítají nezdravé návyky. „Peeři" absolvují školení a získají informace o problematice, které pak předávají vrstevníkům.
Využívá se také studentů, věkově starších než cílová skupina, na kterou mají preventivně působit, především se jedná o speciálně vyškolené studenty humanitních oborů vysokých škol, kteří pracují s cílovou skupinou po nějaké časové období, někdy i po několik let (např. dobrovolníci, kteří jsou vyškoleni pro provádění primární prevence na základní škole a setkávají se svou stále stejnou skupinou žáků od jejich šesté do deváté třídy).
Jedním ze způsobů jsou informativní přednášky či promítání primárně preventivních filmů, ovšem efektivita této formy prevence je sporná.

Další velmi novou formou primární prevence jsou tzv. nízkoprahové kluby pro děti a práce s ohroženými dětmi přímo na ulici. Nízkoprahové kluby (odborně nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - NZDM) jsou určeny dětem a mládeži, které tráví svůj volný čas touláním na ulici, v partě či jinak neorganizovaně. Navštěvovat jej mohou všichni - od jedničkářů z gymnázia přes skejťáky, vyznavače alternativního způsobu života až po "průšviháře" ze zvláštní školy. Jsou v podstatě volnočasovou alternativou k různým zájmovým útvarům kroužkům a jiným organizovaným aktivitám, navíc ale poskytují poradenství a sociální servis. Přístup do nízkoprahových klubů není omezen financemi, zájmem ani časem příchodu či odchodu, návštěvníci mají svobodu volby, a to jak při pohybu v prostoru klubu, tak v chování i ve volbě vykonávaných činností. Nízkoprahové kluby mladým nabízejí mnoho programů a vybavení: poslech muziky (každý si může donést svoji) a promítání filmů na přání, stolní fotbal, stolní tenis, kulečník, air hockey, lezeckou stěnu či půjčovnu sportovního vybavení na ven, zkušebnu s hudebními nástroji pro mladé začínající kapely, výtvarnou dílnu s hrnčířským kruhem apod. Zásadní význam klubů je však v jejich poradenské a preventivní činnosti - umožňují dětem a mládeži si popovídat, nebo se svěřit se svými problémy, které mají možnost s pracovníky rozebrat a řešit. Vytvářejí pro děti chráněný prostor, v němž dospívající najde svoje místo, což je přesně to, co v městech a na anonymních sídlištích chybí. Mládež je během pobytu v klubech zároveň chráněna a současně pod "dozorem" zkušených a pro tento účel školených pracovníků. V každém klubu rovněž platí přesná pravidla, která mimo jiné zakazují užívání alkoholických nápojů, drog, násilí či šikanu.
Dalším modelem je práce s ohroženými dětmi a mládeží přímo na "ulici". Terénní sociální pracovník tzv. streetworker, se setkává s velkým spektrem problémů: pasivním trávením volného času a z toho vyplývající nudou, s experimentováním s drogami, trestnou činností a vandalismem, psychickými a sociálními problémy spojenými s dospíváním, s problémy v rodině a ve škole, nebo záškoláctvím. Streetworker často pracuje s mladými lidmi, kteří se hlásí k některé vyhraněné skupině - subkultuře - např. skinheads, anarchisté, skejtaři, hip-hopeři apod. Těmto lidem streetworker nabízí poradenství přímo v terénu, instrumentální pomoc s jejich problémy (např. doprovod na úřady, zprostředkování další odborné pomoci), nebo asistenci při realizaci jejich vlastních nápadů a akcí.

Existují organizace, které se zabývají prováděním primární prevence např. na školách, organizace, které vzdělávají učitele a vychovatele v tom, jak mají preventivně na děti působit. Existují i centra, která nabízí informační setkání pro rodiče, kteří se snaží působit v tomto ohledu na své potomky.
Na každé základní či střední škole by měli mít na starost problematiku primární prevence a vůbec oblast drogové problematiky drogoví preventisté.
Na obecních úřadech se zabývají touto problematikou protidrogoví koordinátoři, kteří se jednak podílí na plánování protidrogové politiky na místní úrovni včetně primární prevence a mají informace o situaci a službách dostupných v regionu. Kontakty na protidrogové koordinátory v regionech ČR najdete v rubrice Kontakty.

V rámci primární prevence a informovanosti o drogách, případně možnosti anonymního kontaktu a poradenství, se začíná využívat i internetu, ať už jako zdroje informací ze stránek organizací, které se zabývají drogovou problematikou nebo prostřednictvím internetových poraden, jako jsou naše stránky.

Doporučená literatura:

Kalina, K.: Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha, Filia Nova, 2001.
Kalina, K.: Kvalita a účinnost v prevenci a léčbě drogových závislostí. Praha, A.N.O. a SANANIM 2000.
Dvořák, D.: Metodika vzdělávacích programů prevence drogových závislostí a HIV/AIDS. Praha, Filia 1995.
Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. (kapitola Primární prevence). Praha, Rada vlády pro protidrogovou politiku 2003.
Nešpor, K. a kol.: Zásady efektivní primární prevence. Praha, Sportpropag 1999.

Pro rodiče:
Kalina, K. a kol.: Devět rad. Praha, SANANIM 2001.
Nešpor, K., Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Praha, Sportpropag (FIT IN) 1995.
Hajný, M.: O rodičích, dětech a drogách. Praha, Grada 2001.

Zajímavé odkazy:

Stránky o. s. SANANIM pro rodiče, učitele a žáky zaměřené na primární prevenci
www.odrogach.cz
Aktuální informace z primární prevence na Drogovém informačním serveru o. s. SANANIM
www.drogy.net rubrika Prevence
Stránky pražského sdružení Prev-Centrum zaměřeného na primární prevenci
www.prevcentrum.cz
Projekt evaluace primární prevence (o. s. Prev-Centrum a Psychologický ústav AV ČR)
www.evaluaceppp.cz
Brněnské sdružení Podané ruce zaměřené na prevenci a léčbu drogových závislostí
www.podaneruce.cz
Internetová poradna sdružení Podané ruce zaměřená na prevenci užívání syntetických drog
www.extc.cz
Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
www.drogy-info.cz
Česká asociace streetwork sdružující nízkoprahové služby
(zde najdete více informací o nízkoprahových klubech a jejich adresář)
www.streetwork.ecn.cz
Farmakologický ústav III. lékařské fakulty - prevence užívání syntetických drog
(podrobné informace o MDMA a databáze tablet "extáze")
www.lf3.cuni.cz/drogy