Sananim - Drogová poradna 

Bojím se

lucy

Děkuji Vám p.doktore za Vaši velmi rychlou odpověd a i čas který jste ztratil hledáním mých předešlých příspěvků.Včera jsem vše nemohla v klidu dopsat,protože jak jsem již dříve zmínila nemá o mém problému nikdo ani tušení a když se rodina vrátila domů, musela jsem psaní ukončit stím že si z toho co jsem v rychlosti napsala asi příliš nevyberete.Dovolte mi tedy pokud možno stučně popsat můj příběh,jak se odehrál znovu.Před třemi lety se náhodnými krádežemi u nás v bytě přišlo na to že můj starší syn propadl drogám.Má práce,starost o obživu rodiny,(manžel á ID) strach z úpadku mého obchodu to vše ale i spoustu jiných věcí,mě úplně zaslepilo takže jsem nic mimořádného na jeho chování introverta nepostřehla.Celou věc doznal,nepopíral nic a odešel z domu.Společně s manželem jsme vyhledali pomoc zdejšího K-centra kde se nám společně se synem věnovala p.doktorka.Na příští domluvenou konzultaci na kterou se měl dostavit sám již nepřišel,s tím že s nikým a vůbec ne tam nebude nic co se této problematiky týká rozebírat.Bydlel kde se dalo ,po sklepích,na ulici,kradl nejen jiným ale i v okruhu našich nejbližších.Všechny věci co známím ukradl jsem vyrovnala a začala jednat.Podařilo se mi ho najít ve velmi zbídačeném stavu v nemocnici.Tohle společné setkání mělo mít účel apelu na jeho svědomí a na jeho další život.Přesto jsem se z toho když jsem ho viděla na kapačkách málem zhroutila sama.V té chvíli mi proběhl zpět celý můj i jeho život a rány které nám zasadiljsem začala přičítat sobě,nedostatku komunikace se svým již dospělým 18-letým synem.Byl vyhublý a stejně smutný jako já.Slíbil mi že začne jinak ,že nebude krást a půjde pracovat.Když jsem odcházela cítila jsem jak velkou vinu na této situaci nesu i já a najednou se mi už vůbec nechtělo žít. Doma mě však čekal můj muž a mladší syn.Vkabelce jsem sebou měla dostatečnou zásobu léků,stačily by na to všecho skončit.Sedla jsem si a začala je do sebe ládovat.Asi po třech se mi ulevilo a ze zatáčky se objevilo naše auto.Manžel mě plačící posadil do auta a já jsem svůj čin už neměla sílu uskutečnit,jednak jsem byla jako opilá,prostě najednou neschopna ničeho. Tím jsem však poznala že to mohu řešit i tímto způsobem . Netušila jsem že se propadám do kruhu který se podobá kolotoči.Přivedlo mě k tomu totální zoufalství.Manžel o synovi nechce slyšet,nesmí nás ani navštěvovat a kdybych ještě já přiznala co je se mnou vím jistě že by to byl totální konec nejen mezi námi ale nenechal by si to pro sebe a asi by se za mě i styděl.Dozvěděli by se to úplně všichni i mé zákaznice proto si žádnou úst. léčbu nemohu dovolit.

Zpět