Sananim - Drogová poradna 

pro pani Baru Orlikovou - nenapadna pomoc

lemunka

Dobry den Baro, vim,ze dotazu mate asi hodne a je tezke mit o vsech svych odpovedich prehled. Pripominam se jen, jak jsem psala o svem kamaradovi, se kterym se po dlouho dobe uvidim a chtela jsem mu nejak nenapadne pomoct (18.8). S kamaradem jsem si teda promluvila. Zjistila jsem,ze pervitin nebere jen pul roku,ale uz vice nez rok. Nepravidelne. Vetsinou jen, kdyz je v parte svych "pratel" kteri to berou taky.Ale vim,ze jeho pratele v tom jedou mnohem vice nez on sam... On se umi kontrolovat, zatim... Stavy po poziti pervitinu se mu libi, nema ani problemy s dojezdy. Nejvice ho snad taha jeho spoluzacka, ktera to bere a je s nim casto v kontaktu...pak taky zanedbavaji skolu atd... Rika, ze kvuli rodicum to nebere casto, ale co az se odstehuje? Probirali jsme to dost dlouho a ja se mu snazila vysvetlit, ze tento smer neni nejlepsi. On si to uvedomuje a taky vi, jake ma uzivani drog nasledky. Ale zaroven mu poziti drogy dodava chybejici sebevedomi, ze pry je vice komunikativnejsi, otevrenejsi, sebejistejsi... navic ma i osobni problemy se vztahy a nevidi nijak pozitivne svou budoucnost. Bydli v malem meste, kde neni moc prilezitosti vyniknout ani moc pracovnich prilezitosti. Mozna by mu prospela zmena mista, zmena pratel, zmena prostredi, ve kterem zije. Nabidla jsem mu pomoc a zduraznila, ze vse je na nem...on sam se musi rozhodnout skoncit s tim.... Po tydnu mi psal, ze hodne premyslel nad tim, co jsem mu rekla a ze ma strasnou depresi z toho vseho a ze mi slibuje, ze uz si pervitin nevezme. Nevim, cetla jsem ze prave jeden z abstinencnich priznaku po pervitinu je deprese...tak jsem mela tak trochu zmatek, jestli to neni vyvolano tim, nebo je to opravdu z toho, ze hodnoti svuj zivot a hleda cestu ven.... Ale uprimne myslim si, ze mezi rozhodnutim nikdy si to nevzit a opravdu si to nevzit je hooodne dlouha cesta a ze to bude mit tezke a obavam se, ze opet podlehne. Mozna, kdybych s nim byla casteji, tak bych ho mohla vice podporit, tak se vidavame malo. Navic moc dobre nevim, jak reagovat na jeho zpravy o depresich... mozna jsem moc citliva a odpovidam moc citlive, snazim se ho podporit ale mozna bych mela byt na neho tvrdsi, jak jsem tady cetla, neco jako studena sprcha...nevim. Myslite, ze ma opravdu sanci se tak jednoduse z toho dostat? Pripada mi to moc jednoduche, ze po jednom rozhovoru prestane.... DEKUJI za odpoved!

Zpět