Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
July
Na všechno už kašlu rodiče ví že jsem brala drogy!! Z matkou jsem se kvůli tomu i pohádala, protože mě chce poslat do ústavu ale já ji na to zvysoka s..u!!! To raději ať mě vyhodí z baráku stejně to udělá tak co! Vždycky jsem jim byla ukradená a najednou jak se chtějí starat ať jdou někam!! Nikdy se o mě nezajímali a najednou chce vědět úplně vše, ale na opravu už je pozdě nenávidím ji, nenávidím je všechny!! Vždy se zajímali jen o mé starší bráchy( 24 a 22 ) a samozdřejmě i o mé dvojče(sestru), ale já, já jsem jim byla vždycky někde!! Kolikrát jsem si večer před spaním kvůli tomu probrečela! Nikdy se na mě ve škole neptali vždycky jen na sestřičku a když něco potřebovala nebo si o něco řekla hned to měla!! Já se tolik snažila přestat a povedlo se mi to ale ne kvúli nim, ale kvůli tomu že jsem sama chtěla!! jenže já už vážně nevím jak dál, prostě to strašně chci kašlu na ně oni jsou mi úplně někde a ty keci už mě taky serou jak každý říká co pro mě v životě udělali atd. Nikdy se o mě nezajímali a teď myslím že je pozdě je ze mě totiž úplně jiný člověk! Já už to nezvládnu a je mi to strašně líto!!! Omlouvám se že jste se mnou jen ztráceli čas, ale já už to nevydržím! Vždyť oni mi ani nevěří že jsem přestala a vlastně mají pravdu, protože už mám dokonce i u sebe dávku kterou si za chvíli střelím......měli mi alespoň v tomhle věřit, jenže já se jim bohužel ničím nezavděčím!!! Mocinky se Vám omlouvám že jste se mnou ztráceli čas je mi to líto a snad pomůžete někomu jinému jako jsem já! Moc Vám děkuji že alespoň Vy jste mi dávali naději že to zvládnu, ale bohužel pro mě je už asi pozdě!! :o( Pa July :o/
Odpověděl: Jakub Minařík
Vypadá to, že se to ve vás nějak nakumulovalo. To se někdy stává, že toho je na člověka najednou hodně a že už nemůžeme dál. Ten pocit známe všichni. Dodnes si vybavuju, kolik mi dalo práce, než jsem se s tímhle pocitem naučil nějak pracovat tak, aby mě neparalyzoval a neničil a dalo se to nějak rozumě překonat. A taky se stává, že člověk má dojem, že sourozence mají rodiče raději než jeho (mám bratra takže ty pocity znám). Na druhé straně - zřídka kdy je to tak, že rodiče mají vašeho sourozence skutečně raději. Většimou je to jen náš pocit. A s tím přestáváním - pokud chcete vy sama přestat, tak na tom můžete klidně pracovat i přes to, že to chtějí i vaši rodiče. Není to na překážku. Tohle je váš život a vy si ho můžete řídit, tak jak vy chcete. Ti kolem vás vám do toho mohou kecat a mohou se pokoušet to nějak ovlivnit. A může jim na tom i záležet. Ale v konečném důsledku - je to váš život a jak si jej budete řídit záleží jen a jen na vás. Jestli jste si nakonec dala, tak je to možná škoda, ale možná se vám potom taky nějak setřídily myšlenky v hlavě. A pokud chcete pokračovat, tak to že jste dala neznamená nic jiného, než to, že jste dala. Na cestě k cíly jsou vždycky nějaké překážky. Jde o to je překonat a nějak se propracovat dál. A taky si trochu myslím, že chcete pokračovat, protože jinak byste nepsala. Takže, držím palce. Když budete chtít ještě napsat, tak to udělejte. My si na vás čas a prostor najdeme. Protože si myslíme, že to má cenu. :-)
Zpět
