Sananim - Drogová poradna 

Smíření

Týna

Dnes jsem napsala dotaz, takže ještě zkusím popsat svoji situaci. průměrně se fetak typu ja dožívá 38 let. Mne je 32 let. Naprostej zázrak se udal v tomhle týdnu - přestala jsem užívat nitrožilně, čím jsem si (aktuální skóre) zachránila život. Uz jsem po všech těch pokusech přestat začala být smířena, ze prostě jednou to nevyjde a nejak se vyrovnala s tim co asi bude prožívat moje matka, která si mysli, ze 9 let abstinuju, až zjisti, ze me našli u me doma v koupelně s jehlou v ruce. Az takhle na to jsem sama a az takhle jsem závislá, ze jsem se nakonec proste smířila, ze nedokážu přestat vcas. Přijdu si hloupě, protoze i tak to stále nevzdávám a snažím se pokazdy dávce si znovu nedat, jak pisu, ted dost vítězím, jehly jsem vyházela a zvládám se ovládat. To asi ani uplne nejde se smířit s tim, ze proste dost pravděpodobně umru. Nedává to smysl, umřít takhle dobrovolne, ale mě se to děje a ještě za to platím peníze. Uplne narovinu - muzu si zachránit život tim, ze pujdu do komunity, ale to nechci. Kašlu na to,. Život bez drog je pro mě prostě pokazdy hodně, hodně neprijemnej a takhle někde lhat sám sobě v léčbě mi přijde dost slizsky. A možnost, ze nakonec zapřu 16 let života a stanu se abstinentem? Jsem z nadprůměrne inteligentního člověka z dobře situovaný rodiny nakonec jen schizofreni magor, ktery se bavi s lidma v hlavě, ale jinak tráví celý dny sám doma nonstop pod vlivem v posteli, často s depresi. Presto je pro me nejhorší možna představa, ze budu mit tak často záchvaty psychotický, ze nebudu zvládat brát drogy. Rozhodně nad abstinenci nepřemýšlím, drogy jsou to jediný co mi ze života zbylo. Nejhorší je, že já ani nějak nevnímám, že se to celý týká mě. Berte to jako výkřik do tmy, pokus někomu říct jak na tom jsem a pomoct si, přeci jenom nechci umřít, alespoň ne takhle.

Zpět