Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Žádost o radu
Pinkmann
Dobrý den,
Prosím Vás přejdu rovnou k věci:
Nemohu se odseknout od bodu kdy buď drogu vyhledávám a užívám nebo se snažím vystřízlivět a dát od toho ruce pryč ale jakmile se pár dní vyspím a najím ( ve stylu ze jen spím probouzím se jim a jdu zase spát) tak mě ve chvíli kdy už jsem připravený pokračovat v normálním životě se při sebemenší následující pochybnosti o životě, ve mě zase nutí něco abych drogu vyhledal a dal si ji, moje hlava přemlouvá mě samotného že bez pervitinu nic nezvládnu ze je lepší na tom organizovat veškeré důležité věci ale i když vím ze to není správně nedokážu ovlivnit chtít po dané droze,
A vím že to není v pořádku snažím se sám sebe přesvědčit co je důležité a co naopak není ale je to velmi obtížné, aktuálně si nemohu dovolit odejít kamkoliv na léčení, navíc nejsem dobře finančně zabezpečený a žiju jen sám se svoji přítelkyni, poraďte mi prosím jak mam postupovat abych se dostal z tohohle začarovaného kruhu. Děkuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Pinkmane,
a díky za dotaz a upřímný popis situace.
To, co prožíváte, není nic neobvyklého. Vlastně jde o celkem typický obraz závislosti - chvíle užívání, pak vystřízlivění, někdy i výčitky, následné odhodlání neužívat, které po chvíli přebije silné nutkání si dát, a to zejména pokud se objeví záminka nebo příležitost. A to celé se znovu a znovu opakuje. Užívání už tedy není pod vaší kontrolou, vaše uživatelské já (jestli jistou část jde takhle pojmenovat) má navrh.
Co bych ráda podtrhla je, že jste ten moment dokázal takhle zachytit. Vnímám to jako dobré znamení, jako důkaz, že sám v sobě skutečně vedete se svou uživatelskou částí rozhovor. Spousta lidí tenhle moment přejde a probere se v momentě, kdy už na výběr nemají ... prostě uživatel vládne. A někdy to trvá roky, než narazí na nějaké dno - zdravotní, vztahové, sociální, aby se z tohohle mohli probrat, zastavit a pomalu zvednout. Možná to pro vás bude právě tenhle moment, kdy si uvědomujete, že ztrácíte svobodu a možnost volby.
Přesto, podle toho, co popisujete, je pravděpodobné, že pokud se budete snažit situaci zvládnout sám, budete se v kruhu točit dál tak, jako doteď. Chápu, že teď nemáte možnost jít do pobytové léčby - i tuhle větu tu často slýchám, spousta lidí bere nástup do léčby jako selhání, a né jako odvážný uvědoměný krok, který situaci skutečně vyřeší, i proto je zajímavé se ptát, z jaké části já ty důvody vychází.
Nicméně existují i ambulantní adiktologické služby nebo programy, dokonce i takové, které jsou zdarma. A všechny dbají na diskrétnost. Můžete tam docházet a mluvit podrobněji a v souvislostech o všem, čím si procházíte, co se vám honí hlavou. Nikdo vás do dalších kroků nenutí, jen tím získáte prostor říkat věci nahlas někomu dalšímu, kdo vás může upozornit na rozpory, nesoulad, právě ony začarované kruhy, podpořit vás.
Krátkodobě může pomoci mít plán, co dělat při bažení - zavolat někomu, jít ven, sprcha, pohyb, nemít u sebe nic, vyhýbat se místům a lidem s užíváním spojenými apod. Z mého pohledu je však důležité nebýt v tom sám a začít hledat odbornou pomoc. Pokud by vám něco takového dávalo smysl, napište, jaká větší města jsou vám dobře dostupná, pošlu kontakty.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
