Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
drogy a krádeže nezletilé dcery vyhozené ze školy
Emma
Dobrý den, prosím o radu ohledně řešení situace a návrhu možností týkajících se nezletilé 16 dcery, která užívá drogy (marihuana a zřejmě ještě pervitin, občas alkohol a Xanax). Ze střední školy jí za drogy a neomluvenou absenci vyhodili v prvním ročníku. Nyní je na úřadě práce, ale pracovat nechce. Peníze jí nedávám, ale vím, že odněkud je má. Doma krade hotovost a cigarety. OSPOD a adiktologie (kde byla jen párkrát) doporučila oznámit vše na policii, což jsem také učinila. Ale policie ČR tvrdí, že může zasáhnout až když se něco stane a na krádeže prý stejně nemám důkaz, protože mladiství běžně zapírají, což je klasický "názor proti názoru".
Dcera chodí domu sporadicky, budí mě i v noci zvoněním a bušením na domovní dveře (klíče ztratila již 2x, včetně OP). Nevím, zda je závislá, ale poznám, že pod vlivem je. Bývá buď euforická a "vysmátá" nebo agresivní.
Došlo k fyzickému napadení a volala jsem záchranku (měla jsem o sebe strach), nicméně ona vše popřela a i záchranáři nebyli "nadšení", že nedošlo ke zranění. Drogy testovali, test na sliny v tu chvíli negativní. Doporučili pediatra, ale ani paní doktorka mi nepomohla, protože nemá žádný důkaz užívání drog. Na krevní testy jít nechce.
Mám jen ze školy doklad, že byla vyřazena ze studia z důvodu pozitivního testování na drogy (marihuanu).
Dcera nemá žádné koníčky, jezdí do nočních klubů a když se ráno vrátí, spí i 17 hodin v kuse.
Trápí mě i mé rodiče, nevíme si rady. Chodím do práce, ale i k psychologovi, začínám se bát. Ona dobrovolně na léčbu či jinam nechce, tenhle život si prý užívá. Odejít z domu také nechce.
Adiktologie bezradná - doporučuje detox, ale dcera o ničem nechce slyšet, jen nám dokola odpovídá, že ví, že "na ní nemůžeme".
Je to pravda? Proč mi policie nepomůže a neprověří, zda např. nedochází k přeprodeji drog?
Co mohu v této situaci dělat? Co se stane, když jí nepustím do domu, kde má trvalé bydliště. Vyhrožuje mi policií. Výdělečně činná ale již je. Mám v této situace stále rodičovské povinnosti?
Strašně moc děkuji za dobrou radu.
Emma
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Emmo,
díky za vaši otevřenost a upřímnost, se kterou se na nás obracíte. Je zřejmé, že se snažíte situaci zvládnout, a z toho, co píšete, je jasné, že děláte maximum, co je ve vašich silách. A to i přes to, že vám dcera nedává mnoho prostoru a nespolupracuje. Rozumím tomu, že je situace vážná, nějakou dobu už trvá a nejspíš nebude snadné najít řešení - půjde spíš o postupné kroky a směřování, reagování na to, co se aktuálně děje, podporu a pomoc na delší časový úsek, a pomůže mít přehled o možnostech a více plánů.
Vzhledem k nízkému věku dcery je zcela na místě spolupracovat s OSPODem, doporučovala bych situaci nepřikrášlovat a mluvit s nimi narovinu o tom, co se doma děje. Dcera nechodí do školy, nepracuje, nedá se s ní domluvit, doma krade, a jsou situace, kdy se cítíte ohrožená. Je tedy úplně v pořádku kontaktovat policii, a to i v případě, že jednotlivé situace vyzní do "ztracena". Minimálně to ale budou důkazy pro případ, že byste se rozhodla podniknout kroky vedoucí k ústavní výchově. Vůbec teď netvrdtím, že to je jediné, co vám aktuálně zbývá. Spíš myslím na to, abyste byla připravená, pokud se situace vyhrotí.
Za dceru jste stále jako rodič zodpovědná, ale nemáte vůči ní aktuálně vyživovací povinnost. Nemusíte snášet její agresivní chování ani krádeže, a je zcela v pořádku je řešit s policií. Léčba je něco, co má efekt, když do ní jde člověk dobrovolně, nicméně u nezletilých dětí je možnost hospitalizace i proti jejich vůli - opět to je ale otázka, kterou bych doporučila řešit s OSPODem, případně s adiktologií. A když říkám adiktologie, mám na mysli Poradnu pro rodinu, tedy místo, kam se můžete obrátit s žádostí o pomoc a podporu pro sebe. Nejde mi o dceru, ta si, zdá se, problém neuvědomuje, nebo ho minimálně nechce řešit. V Poradně byste mohla o situaci mluvit podrobněji, ulevit si, zmapovat možnosti, udělat plán. Nemusela byste se bát zjednodušujích rad nebo soudů. Kolegové mají s podobnými situacemi mnoho zkušeností. A hlavně byste na to vše nebyla sama. Co vy na to? Dává vám něco takového smysl?
V textu jsem vám poslala proklik na naši pražskou Poradnu pro rodinu, pokud máte Prahu daleko, napište, jaká větší města máte dobře dostupná, poslala bych kontakty.
S přáním hodně sil a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět
