Sananim - Drogová poradna 

Odpověď: pervitin/alkohol

Mr. X

Dobrý den Gabrielo,

děkuji za Vaši odpověď, velmi si ji vážím a podávám zpětnou vazbu na ni (vždy za lomítko za Vaš text):



díky za dotaz i za důvěru. Jestli tomu dobře rozumím, o vašem užívání pervitinu a množství pití alkoholu a o tom, že to celé vnímáte jako problém, ví jen pár vámi vyvolených, dost možná není nikdo, kdo by věděl vše, co jste napsal do tohoto dotazu. Je to tak? / ANO JE TO TAK



Závislost je z medicínského hlediska celkem jasně definovaná deagnoza, na kterou byste možná ani "nedosáhl" - určitě ne u pervitinu, u pití piva ale možná ano. Přesně by to však ukázalo až vyšetření lékařem, resp. psychiartem. Navštívil jste někdy někoho z tohoto oboru - psychiarie, psychologie, terapie, závislost? / SOUHLASÍM. ANO JEDNOU JSEM NAVŠTÍVIL ČLOVĚKA Z OBORU PSYCHOLOGIE, NE
VŠAK V TOMTO KONTEXTU. VEDL JSEM TÝM TŘICETI LIDÍ A MĚLI JSME NĚJAKÉ KOMUNIKAČNÍ PROBLÉMY Z MÉ STRANY, TAK JSEM NAVŠTÍVIL PSYCHOLOŽKU, TAM MI PO HODINĚ NAŠEHO POVÍDÁNÍ ŘEKLA ŽE JSEM OK, ALE ŽE MÁM MÁLO EMPATIE TAK AŤ SI PŘEČTU KNIHU EMOČNÍ INTELIGENCE A ŽE KDYŽ TO NEPOMŮŽE AŤ PŘIJDU ZNOVU. ČÁSTEČNĚ TO POMOHLO.



Co mi přijde na vašem dotazu nejpodstatnější je, že jste se současnou situací nespokojený! A to je to hlavní, nebo se pletu?! / ANO TO SOUHLASÍ
Vadí vám, že nedokážete říct pervitinu ne, i to, že postupně roste vaše denní spotřeba piv. Je to tak? / ANO
Uvědomujete si navíc, že začínáte pít hned po ránu, ještě před jídlem. Sám zmiňujete i rodinnou zátěž - otec, který se upil, a sám vás před závislostí varoval. Na jednu stranu tedy celkem racionálně a s odstupem popisujete, co se děje a co vám vadí, na druhou stranu je vám trochu záhadou, proč to celé vlastně děláte, jak je možné, že se vám to nedaří ovládnout vůlí. / ANO DOBŘE JSTE TO POJMENOVALA "ZÁHADOU" JE TO LEGRAČNÍ ALE SKUTEČNĚ TOMU TAK JE.
Nezmiňujete se o tom, co je to vlastně za situace, kdy si dáte pervitin, jak se pak cítíte, ani co se děje předi či po, ať už jde o perivin nebo pití/nepití piva v práci. Netuším nic z vaší osobní nebo zdravotní anamnézy, nevím, jak trávíte čas, jaké máte koníčky, přátele, práci, s čím jste a nejste spokojený, co vás trápí nebo baví a naplňuje, nevím, jaké máte zázemí atd. / TADY NEVÍM CO NAPSAT...

Každý z nás jsme jiný, a tedy i naše potřeby a přístupy k řešení se liší. Váš kamarád absolvoval léčbu a fungovalo mu pití vody, zpřetrhání kontaktů - nejspíš to pro něj bylo důležité hlavně na začátku, než se mu podařilo vymanit ze skupiny uživatelů a fungovat mimo léčbu bez drog. Trochu předpokládám, že kamarád užíval denně minimálně několik měsíců, nebo se pletu? / ANO, MÁTE PRAVDU
Léčba je z mého pohledu hlavně o tom, že si najdete svou vlastní cestu, jak situaci řešit a zvládat, resp. jak se vyrovnat sám se sebou, jak se naučit o sebe starat a uspokojovat své potřeby tak, abyste neměl potřebu užívat drogy. / ZA TOTO MOC DĚKUJI. POTŘEBOVAL JSEM "UJISTIT" ŽE TOMU JE, TAK JAK POPISUJETE. TEĎ UŽ TO CHÁPU MYSLÍM.


Užívání drog často nasedá na to, co nám v životě chybí, nebo přebývá - Co je to za situace, kdy mám na perivitin chuť? Co se děje pár dní před tím a co po tom? Co se mnou dělá představa, že bych užití odložil? Jak se cítím, když nemohu užít? Co by se muselo stát, abych to odložit dokázal? Co mě na pervitinu přitahuje a baví? Čím bych to mohl nahradit? Kde jinde bych to mohl zažít? / ANO DÍKY, ZEJMÉNA ZA TEN ZAČÁTEK. UVĚDOMUJI SI ŽE TO DĚLÁM, KDYŽ MI NĚCO CHYBÍ, NEDOKÁZAL JSEM SI TO UVĚDOMIT, A VÍM CO TO JE.


Podobné otázky můžete použít i na pití piva ... a další: Jak to vlastně mám se zvládáním stresu? Jak odpočívám? Co mě baví? Co mi dělá dobře? Co je mi nepříjemné a jak se starám, aby to skončilo? Baví mě moje práce? Umím si nastavit hranice a starat se o sebe? Jsem spokojený ve svém vztahu? Říkám si o to, co potřebuju? Co se děje, když to nedostanu? / TÍMTO JSTE TO ASI UZAVŘELA. VAŠI ODPOVĚĎ JSEM ČETL VČERA, OD TOHO MOMENTU NAD TÍM DOST PŘEMÝŠLÍM A TEĎ JSEM TENTO ODSTAVEC VYTISKL. BUDU NA NĚJ HLEDAT SÁM V SOBĚ ODPOVĚDI - AŽ JE BUDU ZNÁT, TAK BYCH ZDE MOHL JEŠTĚ SNAD PŘISPĚT?


To všechno jsou otázky, se kterými se většina lidí během léčby setká a hledá na ně své vlastní odpovědi. Né každý z nás se do léčby dostane, né každý potřebujete tak chráněné prostředí bez drog. Část z nás si podobné otázky nemá čas v běžném životě pokládat, jsou ale tací - a zdá se mi, že patříte spíše mezi ty - kteří si je kladou, nebo kolem nich nějakým způsobem krouží. Odpovědi pak mohou hledat právě v terapii. Sama ji vnímám jako dobrodružnou cestu, která může být někdy i trochu strastiplná, rozhodně však objevná a z mojí zkušenosti stojí za to. Pokud by vám byla právě tato varianta blízká, nebo jste ji chtěla alespoň vyzkoušet, pak se můžete porozhlédnout po psychoterapeutovi/psychoterapeutce - hledejte někoho s doloženým vzděláním (psychoterapeutický výcvik), kdo vám přijde sympatický. A nebo hledejte nějaké zážitkové semináře zaměřené na sebeobjevování a sebepoznávání. Co vy na to? Kdybyste chtěl kontakty na terapii (zejméma Praha, ale klidně i jinde), napište své možnosti a dostupná města, pokusila bych se vám někoho doporučit. / OK CHÁPU, PROMYSLÍM TO. A CO TAKOVÉMU ČLOVĚKU ALE MÁM ŘÍCT JAKO DŮVOD TERAPIE? ZÁVISLOSTI? PŘIROZENĚ TO NECHCI MÍT NIKDE EVIDOVANÉ, JESTLI MI ROZUMÍTE....


Poslední věc, která mne napadá pro případ, že byste do terapie nechtěl jít, je, že s ohledem na to, co píšete, by nejspíš skutečně bylo dobré si dávat pozor na míru, se kterou užíváte nebo děláte de facto cokoli - ať už je to experimentování s perivitinem, pití piva, nebo běhání. Jedna z teorií závislosti mluví i o dědičnosti a pokud se tedy otec upil, bylo by dobré mít se na pozoru a rozhodně ubrat s tím pivem aspoň na čtvrtinu (j. 1-2 piva max.) a třeba se i zapojit do akce "suchej únor" a tím tradici pití v práci přerušit. / :-) ANO DĚKUJI UDĚLÁM OMEZÍM, TO JE DOBRÝ NÁPAD - BUDU CELKOVĚ TEDY DÁVAT VÍCE POZOR ABYCH CELKOVĚ "NEULÍTÁVAL" TAK ČASTO.

DĚKUJI. MR. X.

Zpět