fb

Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz

Zadejte dotaz

Prohledejte jiľ zodpovězené

Nevíte, jak se zeptat

Jak z toho kolotoče ven

hanka

Zdravím Vás...
Nevím přesně jak začít abych se do toho moc nezamotala a nebylo to zbytečně zdlouhavé. Je mi 36 od svých 18ti jsem jednou za čas brala pervitin...ve 20ti jsem začala chodit s přítelem (v současnosti manželem)se kterým jsme si víkend co víkend dávali pervitin kvůli sexu...po 16ti letech jedeme stále víkend co víkend...ale už to není o sexu, ale o tom, že prostě nemáme jak tu víkendovou díru vyplnit. Od doby braní na "skvělej" sex se toho hodně změnilo. V současnosti máme 3letou skvělou holčičku...manželovi před 4mi roky zjistili DM1 s komplikacemi (měl ji cca 7 let říkají lékaři než se to projevilo...) Já od minulého roku začala hrát "bedny" (pokud spím žádná gambleřina mě ani nenapadne) takže gambling je spojen s perníkem.
Takže náš život je o tom že v týdnu "přežíváme a čekáme na víkend" Nechci to tak...v poslední době mě napadají i myšlenky na sebevraždu (což neudělám...jsem slaboch a miluju naší dceru). S manželem si po víkendu když jdeme spát, řekli už nespočetněkrát, že už na to serem....ALE
Jsem psychicky v koncích ... závidím rodinám kteří umí žít bez toho aniž by k tomu potřebovali chemii.
Bohužel já v manželovi a manžel ve mě nemáme žádnou oporu...Myslím si že už si to kolikrát dáme jen proto, abychom vlastně po těch letech neprozřeli a nezačali vidět to co jsme vlastně za tu dobu propásli...zapomínáme tím na problémy a víčitky, které stejně po víkendu se spánkem budou stejné možná zase o kousek větší...a takhle to je stále do kola...Manžel ještě ke všemu kvůli komplikacím DM1 je v častečném invalidním důchodu, takže nemůže dělat jakoukoliv práci jako dřív...cítí se méněcenný a občas mi připadá, že ten život vzdává...vím je to těžšké a nikdy nevím co přesně prožívá...nemluvíme o tom...vyhýbá se tomu.
A jsem si téměř jistá že je to všechno těmi víkendy...ani jeden z nás nechce slyšet co všechno jsme díky tomu posrali a prosrali.
A můj dotaz zní jak z toho ven? Neumím si představit, že mi může pomoci jít anonymně jednou týdně k odborníkovi...nevím jak by mi pomohl s motivací...(motivace je jasná mít "normální" život bez špatného svědomí "perníku")...ale jak to podpoří jak zjistí jak na mě...? V žádném případě nechci nikde uvádět své iniciále...
Taky je velký problém že naši přátele tak možná 2 z 10 nic neberou....
Nevím zda jsem zde napsala vše podstatné a aspon trochu pochopitelně.
Předem děkuji za odpověd...

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Hanko,

 

a díky za důvěru i za dotaz. 

 

Máte pravdu, že v podobných situacích se radí těžko. Sama píšete, že celá situace trvá dlouho. Polovinu života máte spojenou s drogami, ať už šlo o experimentování, nebo pravidelné víkendové užívání v partnerském vztahu. S partnerem ani jiný život neznáte. A skoro to vypadá, že si neumíte společný víkend po těch letech bez pervitinu představit. A tenhle kolotoč se s vámi točí 16 let. Na jednu stranu máte pocit, že by vám docházení někam nepomohlo, na stranu druhou není ani jasné, jestli jste vůbec někdy nějakou podobnou pomoc vyhledala. Říkáte, že chcete změnu, ale nechcete nikde přiznat, že máte problémy. Vypadá to, že tušíte, co vám odpovíme, ale přesto jste k nám na poradnu napsala. Dotaz, který jste poslala je plný podobných rozporů. A tak mne napadá, že nejspíš trochu odpovídá tomu, co se ve vás děje. Už víte, že vám víkendové braní bere víc, než dává, ale stejně nevíte, co s tím. Opakovaně jste to zkoušeli, ale vzájemně se neumíte podpořit a k braní se stále vracíte. Točíte se v kruhu. A právě to je to, co. by vás mohlo popostrčit ke změně - zahlédnout tenhle kruh, uvědomit si, že jste to jedině vy, kdo s tím může něco udělat. Nebo snad čekáte, až se něco stane, nebo vše provalí?

 

Píšete, že už několik let toužíte po změně. Po změně, ke které se vám ale stále nedaří doopravdy odhodlat. Mluvíte i o tom, co všechno by ta změna nejspíš obsahovala - přiznání si všeho, co nechcete možná i roky vidět, a mohla jste udělat jinak už dávno. Byla by to po těch letech velká změna - ne jen pokud jde o užívání, ono by to mohlo snadno znamenat i rozpad vašeho vztahu, protože kdo ví, co kromě společných víkendů na pervitinu ho drží pohromadě? Podobné otázky si možná sama kladete, možná jen běží někde na pozadí - pochyby, strach, obavy, co by bylo, jaké by to bylo, jak byste to zvládla ... nebo se pletu?

 

Vymotat se ze začarovaného kruhu po tolika letech může být opravdu těžké. I proto v těch kruzích spousta lidí dlouhodobě zůstává. Sice ví, že by mohli něco změnit, ale zůstanou u úvah a přemýšlení, nikdy nedojde na akci. I proto pomáhá mít po ruce někoho, s kým můžete o všem mluvit, aniž by vám stranil, situaci zlehčoval, nebo se naopak hroutil, soudil vás nebo vaše rozhodnutí, někoho, kdo vám bude oporou, ale také jasně ukáže na to, co se opakuje, nabídne možnosti, bude s vámi hledat cesty. Pokud byste tedy měla odvahu zkusit něco změnit, možná byste mohla začít docházet na poradenství do adiktologické ambulance, která se nachází přímo v Ústí. Můžete přizvat i partnera, ale změnu na něj nevažte, ze zkušenosti víte, že to nefunguje (viz společná rozhodnutí, že tenhle víkend to bylo naposledy).

 

Mohla bych vám popsat, jak to v ambulanci chodí, abych vás uklidnila ohledně obav tam zajít, které nejspíš vedou k otázkám (jak mi tam pomůžou?) ... ale není nic jednoduššího, než to prostě zkusit! Zavolat a objednat se. Jít tam s otázkami, ale i otevřeností a touhou něco zkusit. Uvézt můžete jen křestní jméno a už po telefonu se sama zeptejte, jak to je s anonymitou. Za sebe vás však mohu ujistit, že služby poraden jsou poskytovány velmi diskrétně a zdarma.

 

Aby člověk mohl něco změnit musí víc než jen chtít. Na začátek je to dobré, ale pro samotnou změnu to podle mne nestačí. Je potřeba: a) chtít, b) být změny schopen, a c) být na ni připraven. Věřím, že změnu chcete, ale netuším, jak jste na tom s těmi dalšími komponenty. Co myslíte? Co by vám v tuhle chvíli pomohlo? Co byste potřebovala? 

 

Budu ráda, když se ozvete, jestli vám některá část odpovědi dává smysl nebo vás nějak oslovila. A na závěr přidávám kontakt na poradnu v Ústí nad Labem:

 

Ambulantní léčba

Pražská 166/47
Ústí nad Labem, 400 01


mobil: +420 725 874 363
+420 602 378 312


email: ambulance@wl1.cz

 

Provozní doba:

Po 8.30 - 16.00
Út 8.30 - 16.00
St 10.00 - 20.00
Čt 10.00 - 18.00
Pá 8.30 - 15.00

 

Hodně sil a odvahy.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.

 

 

Zpět

Veškeré materiály a texty na stránkách této poradny včetně zodpovězených dotazů jsou majetkem SANANIM z.u..
Jejich kopírování a jakékoli další využití je možné výhradně se souhlasem SANANIM z.u..
Creative Commons Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko