Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den,

díky za dotaz.

Mít žloutenku typu C není nic, co by samo o sobě ohrožovalo okolí. Pokud to tedy není tak, že by syn záměrně tuto nemoc šířil, nejspíš na policii moc nepochodíte. Pokud byste se chtěla informovat o podrobnostech z hlediska zákona, bylo by nejjednodušší zavolat do Právní poradny A.N.O. (Asociace neziskových organizací) a situaci po právní stránce konzultovat.

Právní poradna A.N.O.
Koněvova 95
130 00 Praha 3 - Žižkov

tel.: 222 582 932
mobil: 736 760 701

E-mail: ppano@asociace.org

Druhý věc, o které mluvíte, je bezradnost v situaci, kdy si myslíte, že má syn vážné problémy s drogami i chováním (zmiňujete agresivní chování, vytáčení se, nemožnost vést s ním rozhovor a domluvit se na čemkoli) a podle vás by se měl jít léčit. On sám však o ničem takovém slyšet nechce, je to tak?

Nedobrovolný pobyt se ve většině případů míjí účinkem. Pokud je však syn nezletilý, můžete se pokusit ho do léčby "dostat" i proti jeho vůli. Je-li plnoletý, tuto možnost nemáte. Jediný způsob, jak do léčby někoho proti jeho vůli dostat jsou situace, kdy dotyčný ohrožuje sebe nebo okolí na životě (nemyslí se tím ale samotné užívání drog, jde hlavně o případy, kdy by někoho napadal, pokoušel se o sebevraždu apod.). V takových případech může následovat nedobrovolná hospitalizace, která však často končí podepsáním reversu a odchodem v momentě, kdy se dotyčný "probere". Poslední možností je léčba uložená nebo nařízená soudem. Nicméně to už se dostáváme mimo rámec poradny a opět vás odkazuji na Právní poradnu A.N.O. (kontakt výše) - soudní řízení není nic, co se uděje ze dne na den. A i soudy dnes mají tendenci léčbu nařizovat v situacích, kdy bude mít nějaký efekt, tedy kdy o ní dotyčný skutečně má zájem.

Ať už syn plnotelý je, nebo není, můžete se obrátit na poradnu pro rodiče a blízké uživatelů drog. Nejen že byste tam získala informace o možnostech léčby v případě nezletilého, ale o možnostech léčby obecně. Měla byste prostor mluvit o situaci ve všech souvislostech (včetně toho, jak dlouho vše trvá, kde vidíte příčinu, co podle vás alespoň trochu fungovalo a co vůbec atd.). Často je to totiž tak, že člověk se společně se závislým členem rodiny stává tzv. spoluzávislým. Společně se tak točí v kruhu opakovaných hádek, lepších období, propadů, nadějí a zklamání. V poradně byste měla možnost si tento koloběh uvědomit a sama se z něj pokusit vymanit. Tím budete mít velmi pravděpodobně vliv i na syna a jeho chování a pomůžete mu uvědomit si, že rozhodnutí je na něm. Nicméně nebývá to vůbec snadné. Často to znamená vzdát se kontroly (byť minimálí), možná nevědět, co se bude dít, vypořádat se s vlastními pocity (často je to krom pocitu bezmoci i pocit zklamání, viny, že jsem něco udělala špatně nebo naopak neudělala vůbec) a nechat syna, aby se postavil na vlastní nohy a převzal za sebe zodpovědnost. To s sebou nese rizika - syn nejspíš bude reagovat vztekem, agresí, obviňováním, můžete spolu na nějakou dobu ztratit kontakt. Je těžké takové kroky dělat, když nemáte nikoho, kdo by vám byl oporou, nebo se v tom kolotoči točí společně s vámi. I proto doporučuji návštěvu poradny, kde tuto podporu najdete. Co vy na to? Dávala by vám návštěva poradny smysl? Pokud ano, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, pošlu vám kontakty.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.