Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Krtku,

díky za dotaz i za důvěru.

Umím si představit, že máte strach o tatínka a vztek na bratra, který se rozhodl brát drogy a ničí tím ne jen sebe, ale hlavně vašeho otce, který se mu nedokáže bránit.

Jestli s nimi nežijete, máte jen málo možností, jak celou situaci ovlivnit. Nicméně určitě byste mohla nabídnout otci kontakt na poradnu, kde by mohl o celé situaci doma mluvit ve všech souvislostech a pokusil se najít cestu, jak se vymezit, nastaviti hranice, chránit sebe a tím dát synovi jasnou zprávu, jaké chování je pro něj přijatelné a jaké už nikoli. Nicméně rozhodnutí je v tomto směru na otci.

To samé můžete nabídnout i bratrovi. Ale i tady bude záležet hlavně na něm.

Jisté je jedno - pokud ani jeden z nich nic zásadního nezmění (a vypadá to, že bratr o změnu zájem nemá, nebo se pletu?) zůstane vše (možná s menšími obměnami) při starém. S každým zvlášť zkuste promluvit sama za sebe - řekněte jim, jak situaci vidíte (držte se strohého popisu, nevyčítejte, neobviňujte, nedávejte rady, ani ultimáta, jen popište, co vidíte, slyšíte, čeho jste si v poslední době všimla), nabídněte kontakty (pro otce poradnu pro rodiče, pro bratra kontaktní centrum) a v neposlední řadě můžete mluvit o svých pocitech (máte je oba ráda, ale bolí vás vidět, jak se bratr ničí, jak se chová k otci, že vydíte otcovu bezradnost, ale možná vás štvou oba, sama se možná cítíte bezradně a bezmocně, je pro vás těžké se s nimi za takových okolností vídat? komunikovat s nimi? fungovat jako prostředník?  a je tedy logické, že se potřebujete chránit). Zkuste si pak vy sama nastavit hranice ve vašem vzájemném kontaktu s otcem i bratrem tak, abyste se cítila lépe, neměla potřebu vše řešit, a ani nemusela, a zároveň zkuste nechat otevřené dveře v situaci, kdy bude chtít kterýkoli z nich něco doopravdy změnit. Chtějte však vidět trvalejší změnu, né jen slyšet sliby.

To vše, co píši, vypadá možná jednoduše, ale v praxi je těžké přijít s něčím konkrétním. Někdy pomůže prostě zajít do poradny, kde budete mluvit s někým nestranným, kdo ví, jak to v podobných situacích chodí. V každém větším městě najdete adikotlogickou ambulanci, nebo alespoň kontaktní centrum, kam můžete zajít. Služby poskytují diskrétně a zdarma, stačí zavolat a objednat se. Kdybyste stála o kontakty, dejte vědět, která větší města jsou vám dobře dostupná.

Budu ráda, když napíšete, jestli vás nějaká část odpovědi oslovila a kdyby bylo potřeba, znovu napište.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.