Sananim - Drogová poradna 

Fentanyl - velký průser2

odi et amo

Dobrý den, Veroniko! Díky za váš zájem a vyjádření obav, potěšilo mě to, protože mé současné vztahy jsou čistě obchodní. Za ta léta jsem z opiuátů vystavěla totální hradbu mezi sebou a okolním světem. Prosím, napište mi tedy kontakty na centra SBX substituce v Praze, kde léčbu spolufinancuje pojišťovna, dík!
Co se týče mé aktuální
situace, jsem ještě ve větší bryndě než minule, pokud je to možné. Já jsem nečekaně cca před 10 dni přišla k deseti pár let expirovaným stovkovým náplastem - Bože, díky ti, takové požehnání - říkala jsem si. V klidu postupně vyabstinuju, nebudu muset na to shánět peníze ponižujícím způsobem, věčně se bát absťáku, dám si pak život postupně úplně do pořádku. Ale předtím si pořádně užiju, zasloužím si nějakou euforii, když jsem takový chudák všemi opuštěná a bez cíle a smyslu v životě.
Musím potvrdit, že vysoké dávky fentanylu mažou paměť podobně jako benzáče. Strávila jsem pár dní v prapodivném deliriu. Divně mi plynul čas, ocitala jsem se pokaždé bez varování v jiných částech Prahy, než jsem původně mířila, strašně se někde domlátila a rozsekla si ret, pořád mi připadalo, že to nefachá (aha - jak jsou ty náplasti prošlý, tak jsou vyšeptalý!), nutkavě jsem opakovala aplikaci, až mě v bezvědomí a skoro nedýchající někdo našel a odvezla mě rychlá. Fuj, zasa probuzení v nemocnici! a jako naschvál ve stejném zařízení, kde mě už jednou se stejným problémem hospitalizovali. Ve službě snad titíž zdravotníci do jednoho jako minule...potěšení na obou stranách. Dali mi naloxon, takže jsem všechno vnímala a dostala jsem sprda, pak nabídku překladu na detox, po mém odmítnutí už fakt vyložené ponižování. Propustili mě s tím , že takhle mám před sebou nanejvýš půl roku života, pokud se tedy dá můj způsob existence nazvat životem. Úplně rozhozená jsem si šla dát a zase den v divných stavech, na nečekaných místech, různé časové skoky a střihy...chvíle blaženosti, ale štvali mě lidi, pořád se někdo ptal, jestli mi je špatně, co jsem pila/vzala, jestli chci zavolat pomoc. Mně bylo přitom fajn a chovala se normálně. Taky mi někde fakt zavolali sanitku, ale včas jsem zdrhla. Bohužel jsem kdes ZTRATILA zbylé tři náplasti, zoufale je všude hledám, modlím se, ať to není pravda - bohužel je. Našla jsem pár Neurolů, ale sotva můžou trochu oddálit nevyhnutelné. A já se dostala na sloní dávky, že to bude absťák jak víno. Asi se zblázním v jeho průběhu, už se to ohlašuje pocením a nepříjemným pocitem v útrobách. Fentanyl ovšem už nechci, končím s ním, je to neřiditelné. Je mi psychicky nedobře, lituji chvílemi, že mě před tou nejčerstvější hospitalizací včas našli, prý to bylo na posl. chvíli. Je to zřejmě dost v pohodě smrt, pokud můžu soudit! Jako cvaknutí vypínačem, najednou nic. Žádný strach, bolest, agonie. To ale nepíšu, že bych měla v plánu sebevraždu, plánovitě bych to neudělala.
Tak snad přežiju teď ten stav, pak začnu řešit svou situaci a obvolám zařízení poskytující substituci a ozvu se

Zpět