Sananim - Drogová poradna 

bratr fetuje, trpí celá rodina

Jana

Dobrý den, sama nevím, jestli mám vůbec nějaký konkrétní dotaz, ale už jsme se celá rodina ocitli v takové situaci, že nevíme jak z ní. Můj šestadvacetiletý bratr fetuje, přibližně asi dva a půl roku, přičemž z toho byl devět měsíců ve vězení, vrátil se a začal s tím znovu. V současné době mu vězení asi opět hrozí, s mámou mu obě nabízíme, že ho odvezeme do léčebny do Bohnic atd. Už dříve jsme navštívily odborníka z Drop-in, nechaly si poradit, ale bratra jaksi nemůžeme nijak přesvědčit, aby se šel léčit. Jak už to tak bývá nejdříve peníze sháněl tím způsobem, že kradl u nás doma, poté co ho rodiče vyhodili, začal krást různě povenku. Možná je to sobecké, ale v tuto chvíli se vás ani tak neptám na to, jak pomoci jemu, ale jak pomoci mě, ale hlavně mé mámě (nám dvoum). Máme totiž takové velmi komplikované vztahy v rodině, otec je vůči nám nesnášenlivý, hysterický, celý život jsme díky němu žili ve stresu a napětí, nemohu to nazvat nijak jinak, než že nás terorizuje. O bratrovi nyní říká, že by ho nejraději viděl mrtvého, prkenného nataženého v rakvi, kdykoli mu člověk něco o něm řekne, jako že si například přišel pro poštu, okamžitě vyvolá hádku, neustále řve, používá ty nejsprostší nadávky a odsudky vůči nám všem atd. Je to opravdu k nevydržení, vůbec nevím, jak s otcem jednat. Mamka asi tak rok bere antidepresiva, která jí tedy velmi pomohla, ale i tak se nelze ubránit před otcovými výbuchy. Asi jsem už sebelítostivá, ale už nevím jak dál. Ten neustálý řev a vydírání penězi (jako že od nás odejde a tak, on si ale nevšiml, že mamka už dnes není ženská s dvěma malými dětmi, ale že jsme už všichni dospělí a navíc máme kam jít), on nás opravdu nemá rád, nikoho z nás, zamlouváme se mu, jen když jsme úspěšní, to se námi rád chlubí, ale jinak má místo mozku kalkulačku a je to tak odporně sprostý chlap. Mě ještě zbývají dva roky k dostudování a pak z domova odejdu, dostanu se pryč, ale mám strach o mámu, nechci ji s ním nechat samotnou, on v té chvíli pocítí její slabost a bude ještě nesnesitelnější. Zároveň ale nechci přijít ani o něj, nechci ho zavrhnout, nechci přijít o jednoho z rodičů, ale jak s ním žít. Jak zvládat jeho výbuchy vzteku, které jsou v souvislosti s bratrovým fetováním asi jedny z nejtvrdších co jsme kdy zažili. Jak na něj? Přeci nemůžeme hrát jeho hru a bratra takto zavrhnout, takto o něm mluvit. Co s ním máme dělat, jak s ním máme komunikovat?

Zpět