Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Peko,

díky za důvěru i za dotaz. Zdá se, že vážně přemýšlíte o tom, jak na tom vlastně jste. A tak trochu si říkám, že kdybyste neměla pochyby o tom, že je vše v pořádku, nepsala byste do naší poradny. Nebo se pletu?

Závislost je poměrně jasně definovaná lékařská diagnoza a k jejímu stanovení je potřeba navštívit lékaře.  Syndrom závislosti na alkoholu se u nás diagnostikuje podle Mezinárodní klasifikace nemocí 10 jako diagnoza F10.2 v situaci, kdy se u pacienta vyskytují v průběhu roku (kontinuálně alespoň jeden měsíc) minimálně tři ze šesti diagnostických znaků syndromu závislosti:

1. Silná touha nebo pocit puzení (craving) konzumovat alkohol

2. Potíže v sebeovládání při začátku a ukončení konzumace alkoholu nebo v kontrole množství konzumovaného alkoholu
3. Projevy somatického odvykacího stavu při přerušení nebo ukončení konzumace alkoholu 
4. Změny (růst) tolerance související s pravidelnou konzumací alkoholu
5. Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů v důsledku zvýšeného množství času věnovaného získání a konzumaci alkoholu
6. Pokračování v konzumaci alkoholu přes jasný důkaz škodlivých následků

Podle toho, co o sobě píšete, tak bezesporu pociťujete 1 - tj. puzení konzumovat alkohol. Množství nezvyšujete a je stále stejné, takže se vás zatím netýká 2 ani 4. Vzhledem k tomu, že se nezmiňujete o tom, že byste byla nucena nějakou delší dobu abstinovat, není jasné, jak je to u 3. Zdá se, že si plně uvědomujete, že zanedbáváte jiná potěšení - tj.5. Jestli už vnímáte nějaké škodlivé následky, zejména zdravotní nebo psychické, také není zcela jasné. Dost možná se u vás zatím nic závažného neprojevilo, ale těžko říct, když v pití vlastně stále pokračujete. Závěr si už můžete udělat sama.

Nebo se také můžete otestovat některým z testů přístupných na internetu:

http://www.alkoholik.cz/zavislost/testy_zavislosti/index.html

https://www.alkohol-skodi.cz/testy/mate-problem/

Vybrala jsem pro vás pár těch nejklasičtějších. Nicméně tady už nejde jen o závislost jako lékařskou diagnozu, ale o podchycení situace, kdy začíná být celkem zjevné, že se dostáváte do potíží. Z mého pohledu jste minimálně právě v této situaci - tedy:

1. pití je pro vás velmi důležité, nepít je pro vás stresující

2. množství, které vypijete, není malé - pokud se bavíme o zdravotních rizicích, tak ta jsou malá v případě jedné dávky alkoholu denně u žen, dvou u mužů. Vy tuto hranici překračujete denně a je tedy velká šance, že budete-li pokračovat, dříve nebo později se u vás začnou objevovat zdravotní potíže následkem pití.

3. nemáte příliš mnoho koníčků a postupně ztrácíte kontakt se svými blízkými, přáteli.

Osobně to vnímám tak, že není až tak důležité, jestli vám někdo přiklepne diagnozu závislosti nebo jinou (např. diagnoza škodlivého užívání F10.1 nebo odvykacího stavu F10.3). Zásadní mi připadá spíše vaše životní spokojenost. A nutno říct, že to vypadá, že bez alkoholu byste se nejspíš intenzivně potýkala s životní nespokojeností, a dost možná ji vnímáte i s tím pivem v ruce. Není to právě ten důvod proč u pití zůstáváte? - nemusíte řešit to, co by přišlo ve stavu střízlivém? Možná by za střízliva přišla jen nějaká měnší nepohoda a nuda, ale možná i deprese, náladovost, nervozita, silné chutě na pití apod. A přesně takhle to často na začátku problémů s alkoholem bývá - prostě člověk pije a stane se mu to denním zvykem. Nezní to, že byste se upíjela do bezvědomí, ale v zásadě si denně navozujete stav opilosti a udržujete hladinku. Je fajn, že nepijete trvdý alkohol, že nepijete hned od ráda, že nezvyšujete množství a stále pracujete. Ale právě to ve vás možná navozuje pocit, že zas tak vážný problém nemáte. On né každý musí pít tím nárazově destruktivním způsobem, kdy si okolí jasně řekne, že to přehání. Stejně tak je nebezpečný i ten způsob pití, jakým pijete vy. Na venek nemáte žádné vážné potíže a nechováte se nezodpovědně. Tím je problém nenápadnější, ale né méně nebezpečný. Naopak se může stát, že takhle člověk funguje i několik desítek let ... pokud tak žije větší kus života, je pak změna o to obtížnější, že si na tenhle životní styl zvykl.

V podobných situacích, kdy člověk vlastně neví, jak na tom je, nebo co chce, ale zároveň nic nemění a přešlapuje na místě, si vlastně vybírá pokračování v pití. V takových situacích doporučuji si abstinenci prostě vyzkoušet. Rozhodnutí je to vaše, nikdo vás do něj nenutí a vždycky se můžete k pití vrátit. Ale asi není lepší způsob, jak zjistit, jak na tom s pitím doopravdy jste.

Doporučení je tedy následující: dát si alespoň na měsíc, ideálně na dva měsíce, od alkoholu pauzu.  Jednak si ověříte, jestli máte nebo jste schopná mít pití pod kontrolou, druhak dáte tělu šanci ukázat, jak na tom vlastně je, a zároveň je to dost dlouhé období na to, abyste si na konci mohla říct, jestli se chcete k pití vrátit, nebo pokračovat ve změnách, které jste po ty dva měsíce v životě s ohledem na nepití nezbytně musela zavézt. Co vy na to? Umíte si něco takového představit?

Možná by to chtělo se na něco takového trochu připravit, naplánovat si to, mít někoho, s kým můžete bez obav z odsouzení o všem mluvit? Níže přikládám kontakty a odkazy, které by vás mohly zaujmout a třeba byste si troufla změnu vyzkoušet.

NÁRODNÍ LINKA PRO ODVYKÁNÍ ALKOHOLU 800 35 00 00 po-pá 10-18 hod

https://www.alkohol-skodi.cz/pomoc/

http://www.alkoholik.cz/zavislost/zeny_a_alkohol/index.html

https://www.facebook.com/zapisnikalkoholicky/

Ptáte se, jestli je problém v tom, že jste si zvykla navozovat pocit štěstí zvoleným šidítkem, nebo je problém jinde. Víte, ono je dost možné, že jde o kombinaci obojího. A takhle na dálku těžko soudit. Často je to ale tak, že jakmile člověk začne řešit pití alkoholu, následují i další změny v jeho životě. A to chce nemalou dávku kuráže a odhodlání!

Držím vám palce, abyste v sobě tu odvahu našla a aspoň na pár týdnů nebo měsíců toa zkusila. A kdybyste potřebovala kontakt na nějakou podpůrnou skupinu nebo poradnu a sama ji nenašla, ozvěte se.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.