Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Bára Orlíková

Zdravím Vás. To, co popisujete, je v prvních měsících abstinence bohužel normální, a není to projev Vaší slabosti nebo vada charakteru, ale příznak psychické závislosti, se kterou se člověk musí postupně naučit bojovat. "Chutě" na alkohol, vzpomínky a pocit, že pro Vás život ztratil smysl, budou postupně slábnout. Zkuste nemyslet na to, že už se v životě nenapijete. Je to příliš absloutní a Vaše mysl se s tím teď prostě neumí úplně vyrovnat. Zkuste si ten interval zkrátit třeba na "příští měsíc se nenapiju". Až prožijete další měsíc bez pití, tak si znovu řekněte, že další měsíc se nenapijete. Pro kohokoli, kdo se zbavuje závislosti, je perspektiva celého života bez drogy/pití/cigaret/hracích automatů spíš strašák než podpora. Tak se zbytečně nezúzkostňujte a zkuste si užívat to, co máte teď - je Vám fyzicky líp, asi se i řada dalších věcí dala do pořádku a pokud ne, tak nyní máte konečně možnost je řešit se střízlivou hlavou, můžetre si užívat mnoha jiných možností zábavy než pití. Zkuste si naplánovat denní režim, zapojit se do nějakých aktivit, které Vám budou dělat radost, i když to půjde ze začátku trochu ztuha (sport, procházky, divadlo, knížky, cestování nebo jakýkoliv koníček). Napadá mě, že existují i možnosti odborné podpory - skupinová setkávání pro lidi po léčbě ze závislosti, ambulantní individuální podpůrná terapie, skupiny AA. Možná kdybyste mi napsala, odkud jste, tak bych Vám mohla vyhledat nějaké kontakty ve Vašem okolí. Aspoň byste na to nebyla sama a mohla byste si o svých potížích promluvit s někým, kdo to pochopí a nebudete se muset za své pocity obviňovat a stydět. Zatím držím moc palce. Jste moc statečná, že jste těch prvních pár měsíců, které jsou nejnáročnější, zvládla.