Sananim - Drogová poradna 

Miluji ho víc než svůj život!

smutnýANDĚL

Zdravim, začnu s mym příběhem, jak to tak bývá, jedna malá naviní holčička potkala narkomana a myslela si, že je ten pravej, ovšem postupem času spadly růžový brýle a já se z toho vztahu dostala do totálních sraček. Věděla jsem, že užívá drogy, ovšem vždycky mě tomu chtěl vyvarovat, jenže já blbá mu chtěla být blíž a pochopit co cítí, tak jsem jednoho dne dala papíra... občas jsem hulila, to bylo ještě ok, to k hulení mě přivedl on, no a pak jsem jednoho dne měla možnost dát to lsd, tak sem dala a pak to začalo, kámoš měl houbičky, jsem si dala... ale ouha, vždyť halucinogeny nejsou stejné jako amfetaminy, řekla jsem si, vždyť to je jinej stav než na halucinogenech...a tak se to rozjelo ve velkém, byl zrovna jeden večírek, kde byl sjetej a s jinou ženskou, přišla první lajnu, dojezd jako svině, už jsem nechtěla víc... na to pár extází a zase lsd, lsd... no, taky to bylo způsobené tím, že jsem viděla ty trosky, jak se pořád motaj kolem toho mýho, feťácký dávačky a ta žárlivost, dala jsem si vždycky, když mi nějak ublížil, když jsem věděla, že on v tom lítá... No a tim, že jsem ho stíhala a on vycítil, že mě stahuje, začal se mi vzdalovat a málem mě opustil... možná bych měla dodat, že já mu dělala občas hysterické scény a on naopak byl zlej, párkrát mě uhodil... no a pak jsem si dala asi 5x peří(naposled asi cca. před 14dněma). Předtim jsem měla dojezdy, vždycky jsem si říkala co z toho někdo má, a tak po prvních 4řech užítí, jsem se vrátila ke starý dobrý mariánce, ovšem místo 1x do týdne se to vystupňovalo na skoro každý den s přestávkama, když prostě došel gramec a já vim, že už jsem psychicky závislá... no a pak jednoho dne, když už jsem byla totálně na šrot, vystíhovaná, paranoidní (pořád to bylo v souvislosti s tou mou láskou- viděla jsem ho všude a vše dělala, abych mu snad nějak pomohla, byla blíž...), když jsem se dostala snad svou stuúiditou mezi ty jeho trosky, ano začala jsem je vyhledávat a tím jsem měla pocit, že jsem mu taky blíž a chtěla pochopit tu jeho společnost....tak jsem si zase dala, teď to bylo jiný, všechno ze mě spadlo, naučila jsem se ovládat svůj stav, už jsem se nebála. Ovšem zároveň jsem svůj stav zkoumala a pochopila, že on už na tom třeba ani necítí, začala jsem se chovat sviňsky k ostatnim a milovat svůj vnitřní svět, ale zároveň nenávidět... Teď jsem zase od toho čistá, akorát hulim, ovšem dneska jsem ho viděla, poznala jsem na něm, že zase smažil, viděla nějaký věci a bojim se že ze šňupání přešel na nitrožilně... Jsem z toho v prdeli, sama nejsem na těch tvrdejch závislá, odsuzujuje a vim, že je to faleš a iluze ty stavy. Hrozně mě mrzí, že mu to otupuje city, já ho tak miluji, nejradši bych aby byl čistej, sebral se a chtěl začít znovu, se mnou, založit rodinu, vzat se toho zkurvenýho narkomanskýho světa a chtěla jsem, aby se mnou začal znovu žít... ale mam pocit, že je to jen mé zbožné přání, přesto nechci přestat věřit, on je závislej na drogách a já hlavně na něm, já bych zahodila všechno proto abych mohla být s nim, ale on? :( má to jinak, neumim s tim bojovat, už nevim jak... pomocte prosim, nechci bez něj žít, ale nedokážu žít ani s nim, přesto mi stojí za to mu ukazovat mou lásku, pak alespoň doufam, že je na malou chvíli šťastnější jak s pikem,....ale nevim... pořád pochybuji... myslíte, že závislej člověk může milovat? Jsem zoufalá, ničim si život i svých blízkých, oni to vnímaj, já to vim, přesto se nechci vzdát naděje, že jednou budem spolu, my dva šťastný bez DROG.

Zpět