Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Alkohol a derealizace
Terka
Dobrý den, nevím jak začít a jak to popsat. Mám dotazů trošku více. V létě jsem poznala bývalého přítele který byl DJ v klubu. Do té doby jsem byla jen občasným uživatelem alkoholu (pátek,sobota) a MDMA (krystalická forma) Ale od doby co jsem si začala s přítelem to začalo festivaly..například 4 denní festival z toho pouze 1 den spánku..za den 17 lajn kokainu a láhvemi vina. Naštěstí skončilo léto a já si ani neuvedomovala ze to přehráním (i přes upozorňování mých přátel). Pak se to nějak rozjelo a už byl kokain každý víkend, půl gramu mdma za víkend a zase flašky alkoholu. Pak jsem měla nějaký špatný stav z kokainu a od té doby jsem jen pila alkohol. Toto drogové období trvalo cca 3 měsíce..pak začal ale kolotoč nekonečného pití alkoholu..pátek sobota dokonce i neděle, středa a čtvrtek s zase ptek sobota neděle. Nepravidelný spánek..přidaly se i extrémní noční můry, spánkové paralyzy a dokonce se mi několikrát stalo ze jsem se při usinani dostala do stavu ze mi neslo dýchat a ani se probudit i když jsem si to uvědomovala. Díky bohu jsem se s přítelem nakonec rozešla a kvůli zánětu ledvin i přestala pít na nějakých par týdnu. Musím i podotknout že jsem zanedbavala práci a jakékoliv jiné aktivity jelikož mi pak bylo další den špatně a celodenní šílené kocoviny. Když jsme šli do kina koupili jsme si lahve vina, večer před spaním víno..no a když jsme se rozešli tak jsem se s nim cca po měsíci ani ne sešla a opili jsme se opět..bohužel cca 3dny na to ani ne nastoupila silná derealizace která naštěstí ustoupila ale přidaly se deprese ze od té doby co nepiju nemám zájmy a ztratila jsem ji kamarády s kterými jsem se scházela. K pití se už nechci vratit ale chci se zeptat zda z toho popisu vyplývá ze jsem mohla být na alkoholu závislá? A proto teď ty deprese? Ke konci vztahu jsem mohla sama vypít i láhev ginu na posezení a v klidu jsem to ustala. Byla jsem už dost odolná. Naštěstí jsem se z toho nějak dostala až na přetrvávající deprese a strach z další derealizace. Toto období trvalo cca 4 měsíce přibližně. Nyní už vážně měsíc nepiji a ani nechci. Ani při sešlosti či oslavě si proste nedám ani půlku. Myslíte ze to všechno bylo z alkoholu a ze jsem mohla být lehce závislá? A ze když teď budu žít zdravě ze už všechno bude v pořádku? Nyní odezněly i noční můry a spánkové paralyzy. Občas mám jen panicke ataky. Do klubu občas chodím ovšem úplně střízlivá a ano opravdu se dá bavit i bez alkoholu a drog. Potřebovala bych jen ujistit ze pokud se k tomu nevrátím ze se psychické problémy a tak nezhorsi. Popřípadě myslíte ze bych se mohla ještě někdy opít beze strachu? Třeba za par let..nyní je mi 20. Je to možná smutné ale i tak jsem rada ze to bylo jen par měsíců. Přítel a moji bývalí přátelé jedou takové bomby už pár let..možná 5. Děkuji za přečtení a přeji hezky zbytek dne.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Terko,
díky za dotaz a za důvěru, se kterou se na naší poradnu obracíte.
Závislost na alkoholu je celkem jasně definovaná lékařská diagnoza. A podle toho, co píšete, byste v době, kdy jste hodně pila, nejspíš řadu z nich splňovala. A dost možná i nyní, protože kritéria se vztahují k poslednímu roku. Však se podívejte sama:
DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA ZÁVISLOSTI
Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:
1)silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving),
2)potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky,
3)somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky,
4)průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, který by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance),
5)postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku,
6)pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresívní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení; je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození.
Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí.
Diagnozu však stanovuje lékař, nikoli naše poradna.
Pro mne je v tuto chvíli podstatné v prvé řadě to, že jste byla sama natolik nespokojená, že jste se s partnerem rozešla a s užíváním přestala. Většina lidí něco takového často nedokáže a v užívání pokračuje i přes uvedené příznaky dál. Vy jste to zarazila, a za to máte můj velký obdiv a gratulaci! Umím si představit, že to nebylo úplně snadné.
To, s čím se potýkáte nyní, jsou jakési následky, které navazují na období, kdy jste měsíce zanedbávala sebe, svou "duši a psychiku", ale i tělo, přátele, koníčky, práci, školu a věnovala se vlastně jen drogám a partnerovi. Krom toho, že vám nejspíš chybí blízcí lidé, se kterými byste si teď měla o čem povídat, chápali by vás a rozuměli jste si (přeci jenom asi nechcete zpátky mezi uživatele a tak budete u neuživatelů hledat pochopení hůře, byť to není nemožné), chybí vám i těch pár měsíců školy, práce, koníčků, spánku a pravidelného režimu, péče o sebe sama. Všechno je tak trochu naruby, jakobyste začínala nanovo a možná ani není jasné, k čemu byste se chtěla vracet. Navíc (celkem logicky po takové několikaměsíční jízdě) zmiňujete psychické potíže - deprese, derealizace, panické ataky - to vše může s užíváním souviset - buď jako následek, nebo jako psychické potíže užíváním vyvolané. Na většinu těchto potíží pomáhá terapie - skupinová, nebo individuální, tzn. možnost sdílet svoje pocity a myšlenky s druhými lidmi, slyšet jejich názor, utřídit si tak svoje vlastní zmatky, zklidnit se, ujasnit si, co chci a co nechci, přijmout sama sebe, pochopit, co mě k drogám a takovému zničujícímu chování a pochybnému partnerství vlastně táhlo, a co mohu udělat já sama pro to, abych se cítila na světě dobře a šťastně. V rámci terapie byste si sama hledala odpovědi na svoje otázky - ať už jde o to, zda vám ke zlepšení života stačí žít zdravě, nebo zda je třeba něco víc, případně jaké máte možnosti a co byste chtěla vyzkoušet. Nezafunguje-li terapie, pak je možné hledat podporu například v nějakých činnostech (sport, meditace, práce, koníčky), fytoterapii (bylinky) nebo i farmakoterapii (léky). Dávala by vám některá z uvedených možností smysl? Pokud ano, budu ráda, když se ozvete, jaká. A pokud by šlo o terapii a nevěděla byste, kde hledat kontakty, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná.
S pozdravem a přáním, aby vám rozhodnutí vydrželo i přes veškeré pochyby a lákání vzpomínek či bývalých přátel,
Gabriela Minařík.
Zpět
