Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Honzo,

těžko se mi hledají slova, která vám napsat. To, co popisujete zní na jednu stranu vlastně celkem spokojeně - žijete s přítelkyní, se kterou se milujete, malujete, píšete, hrajete na 4 hudební nástroje, živíte se uměním, máte spoustu přátel ... je tam ale jedno velké ALE ... celé je to zastřené mlžným oparem všech těch léků a drog, které užíváte. Rozumím tomu, že ve chvílích, kdy o správnosti a spokojenosti svého života pochybujete, napadá vás otázka, co je vlastně skutečné, co je vaše skutečné já, jak by vypadal váš život, kdyby tam drogy nebyly, jak by vypadalo vaše partnerství s přítelkyní, jak by vypadalo vaše umění, jestli to celé je vlastně vůbec pravda nebo jen zdání, je to život nebo jen přežívání, drogový sen nebo skutečnost? Také z vašeho dotazu vnímám jakousi citovou oploštělost, izolaci, nebo umělost ... nevím, jak přesně to popsat.

Píšete, že je vám 23 let, užíváte injekčně už 6 let, což je v takhle nízkém věku celkem dlouho. Možná prostě uzrál čas pro změnu, zkusit vidět svět nově, čistě, jinak? Nevím. Co myslíte? Co je za tím, že jste se vůbec na naši poradnu obrátil? Je to tak, že je vám v tuhle chvíli shodou okolností smutno a byl byste rád, kdyby někdo věděl, jak se cítíte, co prožíváte? Nebo je to tak, že byste rád cítil něco skutečného? Neumím si moc představit, co všechno v tom oparu vnímáte a jak třeba vypadají vaše úvahy o budoucnosti ... co bude za rok, za pět nebo za deset let? Kombinujete nemalé množství léků a drog. V tuhle chvíl jste mladý a vaše tělo to zvládá, ale jednou si nejspíš začně vybírat takový život svou daň - a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Spousta lidí, kteří po delší době užívání vysadí, zažívají (po té, co zvládnou abstinenční příznaky) v životě velkou šeď, těžko se vypořádávají s emocemi, které vlastně celkem dlouho tlumily všechny ty léky a drogy, někdy ani dost dobře nerozumí tomu, co by měli dělat, jak se s emocemi vypořádat. Vy jste navíc začal užívat v období, kdy jedou emoce a hormony na plné obrátky. Dost možná jste si neprošel obdobím, které je vývojově celkem důležité, a v případě změny byste se s tím vším musel nějak porovnat. I to by mohlo být velmi tvůrčím obdobím vašeho života ... ale stejně tak to může být doba, kdy nebudete mít energii ani chuť cokoli tvořit, kdy pro vás bude těžké najít smysl života a místo na světě. Vyhlídky jsou to nejasné a né každý se dobrovolně a s lehkostí pustí toho, co dobře zná. Často taková představa budí v lidech strach nebo i hrůzu z toho, co bude, nejistotu, obavy, že by se vrátilo to, před čím před lety k drogám utíkali. U vás v tom může hrát roli i vaše kreativita na drogách, o kterou byste možná přišel, možná by se ale jen proměnila ... kdo ví. Rozhodně je to riziko. Taková změna chce obrovskou odvahu a vytrvalost, kuráž hledat nové cesty, poprat se s nepříjemnými emocemi, postavit se závislosti. Osobně jsem toho názoru, že se k drogám můžete kdykoli vrátit ... tak proč to pro jednou nezkusit jinak? Co myslíte?

Jedním z důvodů, proč pracuju na téhle poradně, proč se tomuto oboru věnuji, je i to, že jsem ráda svědkem změny, ráda vidím, když se lidé perou se závislostí a mám radost, když se jim daří. Právě ta změna mě fascinuje a dává mi pocit, že jako lidé máme moc svůj život od základů změnit. Ale za ty roky je mi jasné, že všechno má svůj čas a není na mě rozhodnout, kdy a co je správné. Rozhodnout se pro změnu je na každém z nás ... v tuhle chvíli tedy na vás. A jen vy sám víte, jestli už přišel ten čas, vy jste ten, kdo má moc o svém životě rozhodnout. Já vím jen velmi málo, spoustu věcí se snažím si domyslet, pochopit, jak se asi cítíte, ale je snadné se plést. Snad právě prostor pro naslouchání dává lidem pocit, že svět je dobré místo, kde stojí za to žít. Budu proto ráda, když napíšete víc. A kdybyste měl chuť o tom co prožíváte mluvit s někým dalším, nebo třeba i více lidmi, napište, která města jsou vám dobře dostupná. Existují motivační skupiny pro uživatele drog, anonymní narkomani, kam můžete zajít a naslouchat, nebo také sám promluvit. Věřte, že lidí, kteří prožívají v určítém ohledu něco podobného je víc.

Snad v tuhle chvíli alespoň takto. Je mi jasné, že během Vánoc se asi žádný zázrak nestane (ale co kdyby :)), a tak ať už se rozhodnete pro cokoli, třeba i pokračovat bezezměny v životě, který žijete nyní, budu ráda, když znovu napíšete.

Zdraví a klidné svátky přeje,

Gabriela Minařík.